Vypuklo hlasování o Kavanaughovi
„Tato doba je pro mladé muže v Americe plná strachu z toho, že mohou být vinni něčím, co možná vůbec nespáchali,“ řekl Trump v úterý novinářům před Bílým domem. A já s ním souhlasím. Bohužel si ale myslím, že nezůstane pouze u Ameriky.
Nedávno se mě ptal zákazník na můj názor na kauzu Kavanaugh - doktorka a psycholožka Christine Blasey Fordová obvinila ze sexuálního napadení po 36 letech kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. Pověděla jsem mu, že zastávám presumpci neviny, a také si myslím, že jde manipulativní a hysterickou věc, ke které dopomohla rozsáhlá mediální kampaň #metoo. Zákazník, mimochodem muž, řekl: „Ale tohle je špatný postoj. Ty nejsi vůbec objektivní! Měla bys přece držet se ženskými!“
Opravdu? Měla?! Tak se na to pojďme podívat.
Ono načasování obvinění Kavanaugha z úst Fordové jasně prozrazuje, že jde především o snahu demokratických zastupitelů natáhnout proces, který otřásá světem, až do „midterms“ – kongresových voleb v Americe. Demokraté předpokládají, že volby vyhrají, a budou tak moci podržet Kavanaughovo místo volné až do roku 2021.
Potažmo samozřejmě počítají s tím, že jeden z jejich kandidátů, tedy Trumpův protikandidát, získá prezidentský post, díky čemuž budou mít demokraté možnost obsadit nejvyšší soud výhradně levicovými zastupiteli.
(Pomsta "Clintnovic kliky" za podílení se Kavanaugha na vyšetřování Billa Clintona?)
Ale přestaňme spekulovat a přejděme k reáliím.
Přinejmenším podivný je fakt, že výpověď Christine Blaseyové Fordové se postupem času „vyvíjí“.
Například v ručně psaném prohlášení demokratické senátorce Feinsteinové zazněla jiná fakta, než zaznamenal polygraf, a jiná fakta, než uvedla sama právnička Fordové. Verze máme tedy konkrétně tři: jednou se situace účastnili, krom Fordové, čtyři chlapci. Podruhé čtyři chlapci a jedna dívka a potřetí čtyři chlapci a pár děvčat.
Krom jistoty, že Fordovou napadl Kavanaugh, si není jistá téměř ničím. Neví, jak se dostala na večírek, z večírku, nepamatuje si ani, kdy a kde se celá událost stala.
S danými nepřesnostmi v její výpovědi je až s podivem, že ví naprosto konkrétně a exaktně, kdo ji před 36 lety obtěžoval. (Jako žena, která si sama prošla podobnou zkušeností, si to snad mohu dovolit hodnotit. Můj případ se stal 17 let zpátky, a ačkoliv jsem tvořila útočníkův identikit, a po celou dobu mu viděla do obličeje, dnes bych ho s jistotou nepoznala.)
Brett Kavanaugh, ani Mark Judge - jeho kamarád, jenž měl být velmi opilý a s Kavanaughem se na činu podílet, a dva další, kteří se večírku podle výpovědi Fordové účastnili, tvrdí, že si nepamatují nejen onen útok, ale dokonce ani onu party. Nikdo z domnělých svědků nepotvrdil doslova nic z jejího tvrzení.
Pochybnosti, které ohledně vyřčených pravd paní Fordovou mám, jsou opodstatněné i vzhledem k dalšímu vyřčenému.
Tak například: 24. září bylo odloženo Kavanaughovo slyšení, a to kvůli strachu Fordové z létání. Není bizarní, že někomu, kdo se bojí létat, bylo prokázáno, že letadlem cestuje úplně běžně?
Dr. Ford's testimony was delayed because of her fear of flying.
Rachel Mitchell: How did you get to Washington?
Dr. Ford: Airplane
M: When were here in August, how did you get here?
F: Airplane
M: You've been to Hawaii & Tahiti?
F: Yes
M: How'd you get there?
Ford: Airplane
Na den, kdy Fordová vypovídala na polygraf (detektor lži), si také nevzpomíná.
Rachel Mitchell: So you were administeres a polygraph on the day that you attended your grandmother's funeral?
Dr. Ford: Correct, or it might have been next day.
Poté se Fordová obrátila na svou právní zástupkyni s tím, že si nepamatuje ani den, který na polygrafu byla, ani fakt, jestli byl pořizován audio nebo video záznam, a ani to, kdo za ní zaplatil. Když je tedy její paměť tolik nepřesná, můžeme věřit „faktům“ z doby před tolika lety?
I samotný záznam z polygrafu je trochu nedůvěryhodný. Neobsahuje žádné kalibrační otázky – konkrétní, ani „nastavující“. Padly tyto dva dotazy:
„Is any part of your statement false?“
„Did you make up any part of your statement?“
Na otázku, zda někdy v minulosti Fordová vypovídala na detektor lži, nebo jestli někomu dávala tipy, jak na polygraf odpovídat, odpověděla Fordová pod přísahou jasné a zřetelné ne. Dopis jejího bývalého přítele, který byl nedávno doručen do senátu, však tvrdí něco jiného. Fordová prý v minulosti lidi na toto téma koučovala.
Podezřelé je i jednání jednotlivých demokratických senátorů.
Senátorka Dianne Feinsteinová, která je nejvýše postavenou demokratkou v právním výboru Senátu, obdržela podklady k obvinění od Fordové už 30. července tohoto roku. Proč s nimi nevyšla na světlo světa dřív? Proč vyčkávala s jejich zveřejněním na tu „nejvhodnější dobu“?
Tatáž Feinsteinová si do sálu pro pouhých 35 lidí pozvala Alyssu Milano, jednu z výrazných tváří kampaně metoo, ženu, která s oním obviněním nemá společného vůbec nic. Posadila ji za Bretta Kavanaugha, přímo na „oči“ televizních kamer. Grimasy Alyssy Milano jasně divákům naznačovaly, co si o kauze chudák holka, mimochodem Weinsteinova oběť, myslí.
Demokratický senátor Cory Booker opakovaně používal slovní spojení "her truth". To je nějaká nová postmoderní verze pravdy? Její pravda? A ono je vícero druhů pravdy?
Z původního činu, který se měl v pubertě a v opilosti stát, a který byl dle popisu "povalením na postel, snahou o svlečení a zakrytí úst" jsme se postupně propracovali k její jistotě pokusu o znásilnění a následně možná i zabití.
Dvojí metr, který je v této kauze veřejnosti nestydatě předkládán, je očividný. Tato manipulativní a špinavá hra nám je představována jako spravedlivý boj proti zlu. Ale můžeme nazvat zlem něco, co nikdy nebylo prokázáno? Vyšetřování FBI, ke kterému současně hra pokročila, zaručí další odklad. A přitom byl Brett Kavanaugh vyšetřován už šestkrát. Vždy s čistým štítem.
Jako žena, která si sama prošla pokusem o znásilnění, říkám: pokud to udělal, ať ho nemilosrdně pověsí za koule do průvanu! Ale jako sestra, dcera, partnerka, vnučka a neteř také říkám, a to s naléhavým důrazem: ať mu to proboha nejprve prokáží!
Proto tu máme presumpci neviny, jednu z pojistek právního státu. Opravdu máme dospět do společnosti, kde je možné na základě nařčení a nijakého důkazu zlikvidovat kohokoliv, kdo někde překáží? Taková „vlčí společnost“ by mohla některým lidem docela vyhovovat.
A mimochodem: věděli jste, že Kavanaugh, aniž by mu bylo cokoliv prokázáno, už nebude učit na Harvardu?
USA má za sebou několik obdobných vyfabrikovaných skandálů. Například:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tawana_Brawley_rape_allegationshttps://en.wikipedia.org/wiki/Duke_lacrosse_case
I přesto si je spousta lidí z mého okolí jistá, že Kavanaugh čin spáchal. Vždyť, jak sami říkají: nejen, že vypadá jako sexuální predátor, ale ještě k tomu reaguje ve svých výpovědích příliš vzpurně. A já se, jen tak řečnicky, ptám: kdyby k vám někdo dnes přišel a řekl, že jste ho před 40 lety zneužili, a vy byste si nepamatovali ani fakt, že jste na tom akci, kde k tomu mělo dojít, byli, bránili byste se jak?
Nebo je třeba tichým a odevzdaným hlasem požádat o svůj trest? - to mi začíná poněkud připomínat procesy v bývalém východním bloku.
Gabriela Sedláčková
Z deníku podnikatelky: Ach ty ochranné svazy autorské
... aneb jedna trochu "Švejkovská" o tom, jak udělal stát z dalšího slušného občana alkoholika a jak já zase zaplatím o pár tisíc víc.
Gabriela Sedláčková
Bludný kruh fake news
Je boj proti fakenews opravdu vždy bojem proti lži? Nebo jde leckdy o boj proti tomu, s čím nesouhlasíme?!
Gabriela Sedláčková
Glo(hu)sa na provázku: Píšťalky jako násilí?
Proč by měli v Bohnicích rozšířit pavilon pro léčbu rozdvojení osobnosti? Protože mám pocit, že právě k tomu jsme od "dvojího metru" došli.
Gabriela Sedláčková
U nás na Žižkově vládne stará dobrá ODS. A u vás?
... aneb jak nám na Žižkově znárodnili farmářské trhy, já jsem prohrála bitvu, ale napeču buchty a jedu dál
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se stala pravicovou aktivistkou
Jsem pravicový konzervativec a stala jsem se aktivistkou. A to mi to ještě před pár dny připadalo jako naprostý nonsens.
Gabriela Sedláčková
Schizofrenie generace Y aneb nahota v sauně a selfie na Facebooku
Moje maminka slaví dnes 50. narozeniny. Na svůj věk vypadá zatraceně dobře, mentálně je jí asi tak 17 (tvrdí ona, pro ty, kdož by mne chtěli kárat za drzost) a její ženské křivky jí jaksi kupodivu drží stále na svých místech (ač já ve svých třiceti letech začínám mít pocit, že gravitace je největším nepřítelem ženy, obzvláště pak ženy "krev a mlíko"). A moje maminka byla včera poprvé v sauně. Nahá.
Gabriela Sedláčková
Když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch
Fráze "kdo není na Facebooku, jako by nebyl" už téměř zlidověla. A bohužel je z velké části pravdivá. Že ne?
Gabriela Sedláčková
Do Paříže jedině se Šmídem
Která holka nesní o Paříži? Francouzky byly vždy (alespoň v amerických filmech) prezentovány jako femme fatale, úspěšné ženy, které se nebojí vyrazit do společnosti ve výstředním kousku oděvu. Dámy každým coulem, jež se umějí nosit a klidně si pod triko nevezmou podprsenku.
Gabriela Sedláčková
Miluju škvarky a nestydím se za to
Miluju škvarky a nestydím se za to... aneb přiznání všem dobrým vílám, které přežívají o vodě a salátu.
Gabriela Sedláčková
Zeman for president (s křížkem po funuse)
Můj starý a dobrý DELL odchází pomalu, ale jistě, do věčných lovišť. Protože mu doslova odpadají "části těla" (v jeho případě kusy plastu), jala jsem se zálohovat.
Gabriela Sedláčková
Na toaletě v Leo Expressu
Vlakem jezdím opravdu často. A ráda. Neholduju automobilu, a i když se mi okolí vysmívá, že bez auta jsem handicapovaná, zcela pyšně prohlašuju, že budu vlakový příznivce, dokud bude v mých cílech vlaková stanice (hovořím o delších tratích, nesnáším přestupy!). V autě toho moc nestihnu, můžu tak maximálně poslouchat audio. Ve vlaku vyřídím desítky e-mailů, napíšu pár článků, přečtu spoustu stran zajímavé knihy, najím se, vyspím se, vyslechnu interesantní rozhovory... jde prostě o efektivně využitý čas.
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se obnažila s Obnaženou Paříží
Léto přichází. Jak se to pozná? Můj tatínek z nohou nesezuje arabky (podivné kožené sandály, které nosí od prvního slunečního paprsku až do padajícího sněhu, co si pamatuji), moje maminka sedí, téměř kdykoliv jí telefonuji, na kole, a všechny dámy v okolí sundávají punčochy a zkracují sukně. A já? Já čtu za chůze.
Gabriela Sedláčková
Dopisy nebo nedopisy?
Potřebuji nutně znát pravdu: dělají druhým moje dopisy a pohlednice radost nebo je spíše otravují? Protože jestli z nich neplyne příval nespoutané radosti, pak jejich psaní není radostnou chvílí ani pro mne.
Gabriela Sedláčková
Subjektivní úvaha o tom, že média podpořila Miloše Zemana
Říkala jsem si, že politiku a volbu prezidenta komentovat nebudu. Už toho bylo dost a neměla jsem potřebu přispívat k mnoha vyřečenému. Ale v této chvíli, kdy vrcholí sčítání výsledků a mě trápí, že nevítězí mnou volený kandidát (ačkoliv s tím počítám už od počátku kampaně, která mi nepřipadala šikovně cílená) se mi mlčet nechce. Mám velikou potřebu vykřičet do světa můj názor, který je nejspíš málo sečtělý, rozhodně nevyzrálý a nevyvratitelně subjektivní.A to názor, že kampaň pana Schwarzenberga podpořila Miloše Zemana. A média jakbysmet. Všude jsem počas kampaní četla: média podporují Karla. Proboha: kde a kdy? Copak jsou všichni slepí?
Gabriela Sedláčková
GPS ze šuplíku
Někdy, když je potřeba si odpočinout od práce, brouzdám v šuplících nebo v počítačových složkách. Vždy mě překvapí to, na co narážím. Úryvky z mých deníčků, povídky a poezii z mých tvůrčích let. Čtu si je a nevěřím svým vlastním očím... To jsem opravdu napsala? Kdy, proč a co jsem tím vlastně chtěla říct? Od čtyř let jsem chtěla být spisovatelkou. Ale myslím, že Máchovy nebo Seifertovy texty z pubertálního období dávaly větší smysl, o kvalitě nemluvě. :) A tak jsem přemýšlela, co s tím. Mám se řídit filmem bratří Coenových "Po přečtení spalte"? Ne, to by byla škoda, i moje pubertální léta ke mně patří. Jedna z mých starých a zoufalých povídek s názvem GPS mi připomíná období jedné nevydařené lásky, krásné období.
Gabriela Sedláčková
Bajky a ponaučení
Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.
Gabriela Sedláčková
Tak trochu jiný nákup
Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispívala jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen slovně.
Gabriela Sedláčková
Můj táta Čapek
Kdyby se mne někdo ptal na tři "věci", které můj táta miluje, bez rozmýšlení bych odpověděla: dobrou hudbu, dobré jídlo a své dvě dcery (taky dobré, samozřejmě). A kdyby se mě ptali na tři "věci", které táta rád nemá, věděla bych zcela určitě: Helenu Vondráčkovou, lež a obalismus. Ptáte se "co to je?" Ještě nedávno bych vám odpověděla: "Podívejte se do slovníku!"
Gabriela Sedláčková
Kubaštovy poklady
... aneb chlouba úspěšným lovem. Mé koníčky bývají často časově omezené. Umím se se svými hobby rozloučit stejně tak rychle, jako jim přijít na chuť. Kdysi jsem sbírala známky. Starala se o "žížalí farmu", každé ráno v šest hodin si šla zaběhat, kradla v hospodách pivní podtácky...
Gabriela Sedláčková
Birlibán. Jaképak to je jméno?
"Birlibán, Birlibán. Jaképak je to jméno? Uslyšíme snad pohádku o kouzelníkovi? Nebo o princi Birlibánovi? Anebo je to kouzelná průpovídka? Ale ne. Nebudeme čarovat." Těmito slovy začíná Eduard Petiška svou knihu o klukovi jménem Birlibán, se kterým prožijete spoustu neobyčejných příhod. A že se nebude čarovat? No, já bych si dovolila nesouhlasit. Totiž kouzlo, to je to příhodné slovo pro Petiškova Birlibána.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2662x