Bludný kruh fake news

Je boj proti fakenews opravdu vždy bojem proti lži? Nebo jde leckdy o boj proti tomu, s čím nesouhlasíme?!

Nedávno proběhla v Liberci diskuse Českého rozhlasu Plus: Fake news jako lež, nebo svoboda slova? Krom publicisty a spisovatele Ondřeje Neffa, novinářky Nory Fridrichové a psychologa Dalibora Špoka debatoval také Mgr. Miloš Gregor, PhD., politolog a spoluautor knihy o fake news.

Konkrétně Miloš Gregor téměř v závěru debaty vyjádřil pochopení pro to, že si novináři „dají pár dní na čas“, než zveřejní nějakou třaskavou informaci. V tomto konkrétním případě hovořil o Silvestru v Kolíně 2016 a tamním sexuálním obtěžování žen.

Ve světle velmi aktuálního dění se nad jeho tvrzením pojďme krátce zamyslet:

Nyní se potvrzuje, že oficiální média šířila fake news ohledně honů na cizince v Chemnitz.

Naivně doufám, že až bude za pár let probíhat v ČRO Plus debata na totéž téma, nějaký politolog vzpomene dnešní dění, aby poukázal na špatnou novinařinu. Nebo ne? Protože hon na cizince v Chemnitz se spíše hodí dnešním zástupcům médií do krámu?

Selekce predominantně levicově orientovaných médií toho, co zveřejní, s jakým sentimentem to podají, a komu budou stranit, je FAKE NEWS sama o sobě.

Drtivá většina z nás dává přednost těm informacím a zdrojům, které alespoň částečně odpovídají našemu pohledu na svět. A prostý zákon akce a reakce nám říká, že velká část Evropanů, kterou většinová média nezastupují, si bude hledat cestu k alternativním informacím. A když se nemůžeme beze strachu a pochyb z dezinformací začíst do „běžného plátku oficiálních médií“, k čemu to povede? Samozřejmě že k fake news a všeobecné hysterii.

A tak se nám zde rozmohl takový nešvar. Kdy zástupci oficiálních médií kritizují fake news pouze v případě, pokud je vytváří někdo jiný. Ale přitom si málokdy sypou popel na hlavu, když se takového přešlapu dopustí sami. (Pokud ano, tak velice opatrně a nenápadně, jako by se vlastně nic vážného nestalo.)

Protože „my jsme přece museli pár dní vyčkat“, abychom si ověřili informace, dovysvětlí v případě, kdy se levicovým představitelům zpráva nehodí do krámu.

Ale je-li tomu naopak… šup tam se zprávou, ještě za horka, a pěkně zhurta!

Ti „jediní správní novináři“ si osobili právo hodnotit, co je pravda a co nikoliv.
Je na čase si přiznat, že většina oficiálních médií informuje jednostranně a silně aktivisticky! Namísto toho, aby nestranně předkládala faktické a ověřené informace, nabízí formou infotainmentu „svůj pohled“ na danou věc. Navíc příliš často výchovnou a hodnotící formou. Aby se čtenář opačného názoru cítil dosti „nechtěně“, je v článku buď napřímo, a nebo mezi řádky, označován za hlupáka.

A v případě, že taková ostrakizace neproběhne přímo v článku, je nad slunce jasné, že to můžeme očekávat v doprovodných komentářích při sdílení článku na sociálních sítích.

Svůj názor, nehledě na to, zda je správný či nikoliv, šíří sami novináři i s pomocí influencerů, a to oficiálními i neoficiálními kanály. Podporují se navzájem, a tak obšancují ze všech stran „mediální veřejný prostor“, kdy je čtenář manipulován a jen stěží a podrobnou detektivní prací se dobere nestranných faktů.

A aby toho nebylo málo… sami zástupci sociálních sítí pomalu a nechtěně přiznávají, že protěžují určité informace a osobnosti. A myslím, že můžeme zvesela uzavřít sázky, na čí straně stojí, že?

BLUDNÝ KRUH FAKE NEWS

… aneb přizpůsob se, protože když s námi nesouhlasíš, všechno, co čteš, je fake news, a ty jsi nácek! … jak jednoduché.

1. Novináři vám pomocí infotainmentu sdělí cestou oficiálních médií, jak máte myslet.
2. Vlastní názor šíří také soukromou cestou, na sociálních sítích, za pomoci a podpory sympatizantů a influencerů.
3. Na těch sociálních sítích, které už samy o sobě protěžují „ty správné názory“ „správných lidí“ a potlačují názory opačné! (A pomalu, ale jistě, to jejich zastupitelé začínají přiznávat.)
4. Lidé s jiným pohledem na věc jsou tak vytlačeni z mediálního a veřejného prostoru. Jsou ostrakizováni a zesměšňováni.
5. Není tedy umožněna slušná diskuze a pluralita politických názorů.
6. To všechno vede k vyhledávání alternativních zdrojů, kde mohou čtenáři najít názory bližší svému pohledu na svět.
7. A tak ti, co na počátku čtenáře či občana vytlačili, označí alternativní informace za fake news, a uzavřou bludný kruh.

Tímto článkem nemíním popírat, že alternativní zdroje mohou být financovány a mnohdy i zneužity různými zájmovými skupinami, což ostatně je možné aplikovat i u oficiálních médií.

Chci upozornit na fakt, že pokud by klasická média nešla daleko za hranu a nestala se aktivistickými, měla by ta alternativní o dost náročnější práci vetřít se do přízně konzumenta.

Tak jako tak, klasická média jsou na ústupu, umírají.

Platforma podcastu a on-line videí dnes táhne lidi daleko více. A je logické, že v dlouhých, často několikahodinových debatách, se závažná témata dají probrat konkrétněji a lépe, než v několika málo minutových vstupech rušených dalšími prvky infotanmentu a reklamami.

Připočteme-li stále více množících se případů, kdy oficiální média něco vyloženě „zkopala“ a média nová nabídla lepší alternativu, nebo pomohla odhalit relevantnější informace… musíme se ptát!
Na kolik je boj proti fake news ze strany oficiálních a veřejnoprávních médií myšlen upřímně? A na kolik jde o „poslední kopance umírajícího zvířete“?