Subjektivní úvaha o tom, že média podpořila Miloše Zemana
Karlova kampaň
Volební kampaň Karla Schwarzenberga měla hezký nápad a zpočátku jsem i já propadla iluzi, že byla dobře cílená. Po dvou dnech, kdy jsem jela na Moravu, do malé vesničky, odkud pocházím, mi ale došlo, že je to absolutní blbost.
Kampaň vedli mladí lidé a cílili na mladé lidi. Že to nebyl úplně nejlepší krok, to asi dochází všem. Spousta mladých k volbám nejde. Možná z lenosti, možná, že je to nezajímá a také proto, že v této zasněžené době vyráží na lyže a zařídit si možnost volit ze svahu mimo Vaše bydliště nelze úplně jednoduchou cestou. Ale velká většina mladých nežije tam, kde má trvalé bydliště. A to je, řekněme si narovinu, pro Karla průšvih.
Setkávám se s mladými lidmi (18 – 28 let), kteří žijí ve městech, kam se přestěhovali za studii či za prací. S mnoha z nich jsem o volbách mluvila a od mnoha z nich jsem před volbami slyšela: „Domů kvůli volbám nepojedu, ale zařídím si, abych mohl/a volit odsud.“ Skvělé! Říkala jsem si, v mladých volba prezidenta probudila odpovědnost. Ani náhodou. V den voleb nebo po nich jsem s nimi mluvila znova: „no, já jsem to nestihl/a,“ nebo „nikde jsem nenašel/šla informace, jak se to dělá“. Naštvalo mě to, mrzelo mě to, ale nic s tím neudělám...
A ti, kdož vedli volební kampaň pana Schwarzenberga s tím měli počítat a pracovat. Vyzývat aktivně mladé, ať tak učiní. Uvést na webové stránky informace o tom, jak se volební lístky na místo přechodného bydliště převádí, „sypat to na ně“ na sociálních sítích, které byly plné „Schwarzenbergovců“.
A co na takovou kampaň starší lidé z vesnic? No jasně, že šli volit Miloše. Proč by volili někoho, kdo utrácí tolik peněz za volební kampaň? (A je jedno, jak to bylo reálně, Karlova kampaň byla mnohem víc vidět). Proč by volili někoho, kdo si na placku přidal číro? Chápu záměr kampaně a všechny nápady byly skvělé. Nic proti těm, co ji vedli, ani proti designu, který byl dle mého skvělý. Ale vždyť bylo jasné, že vesnice půjdou volit Miloše a že Miloš má spolehlivé voliče. Proč mi tedy připadá, že se s tím vůbec nepracovalo?
Vyvraťte mi to někdo, prosím, bude se mi lépe usínat.
Média masírují. A masírují pro Miloše.
A zase. Nechápu, kdo kdy přišel na to, že média podporovala Karla. Všimli jste si, jak média škatulkují společnost?
Neustále opakují (v přeneseném smyslu slova): „Staří nebo méně inteligentní, chudí a ti z vesnic volí Zemana, mladí nebo inteligentní, bohatí a ti z měst volí Schwarzenberga.“ Co tím média působí? Že moji prarodiče (a mnoho dalších) jdou automaticky volit Zemana. Protože si nepřipadají ani přehnaně inteligentní, ani bohatí, ani mladí a žijí na dědině. Takže proč by volili Karla, když tak činí ta opoziční škatulka obyvatel? A takových je víc, k tomu nemusíme zkoumat statistiky dlouho. Všichni víme, že je víc seniorů, než mladých, všichni víme, že je víc lidí z nižších a středních vrstev, všichni víme, že většina žije v menších městech a obcích, než v Praze...
A mimochodem, jako holka z Moravské vesničky žijící v hlavním městě moc dobře vnímám, jak se staví obyvatelé těchto vesniček k Praze: "tam žijí samí arogantní blbci a nikdy bych tam bydlet nechtěla." Kdysi jsem říkala to samé.
Všimli jste si, že když televize (samozřejmě i nezávislá ČT 1, 2, 24) vysílaly přenosy z pohostinských zařízení a činily rozhovory se zastánci Miloše nebo Karla, jasně přispěly Zemanovi? Proč?
1. Přenosy ze zařízení, kde fandili Milošovi
- TV pro každý takový přenos nasadila moderátora ve svetru nebo v košili ve středním věku.
- Vždy vysílala z hospody v regionu (malé obce, vesničky).
- Plná hospoda pánů ve středním věku, plná hospoda seniorů.
2. Přenosy ze zařízení, kde fandili Karlovi
- Televize nasadila mladou moderátorku s výstřihem nebo mladého moderátora.
- Vždy vysílali z baru z centra Prahy (dobrá, párkrát z hospody v Ostravě).
- Plný bar mladých, bohatých a dobře oblečených, kteří sledují zpravodajství na tabletech.
V kom se asi uvidí většina obyvatel ČR?
Jak to, že štáby české televize nehledaly i opačné varianty? Netvrďte mi, že nikdo na vesnici nevolil Karla a naopak.
Prosím, berte mou úvahu s nadsázkou, není podložená fakty a je psaná v návalu emocí při sčítání volebních výsledků. Nechci nikoho urazit, škatulkovat ani házet do jednoho pytle. A už vůbec neodsuzuji nikoho, kdo volil Miloše, je to každého věc a každého volba. A nešťastní občané musí nést odpovědnost za celou svou společnost, kterou tvoříme. Jako jednotlivci, ale především jako masa.
Moc mě ale štve, že téměř všechno, co kde bylo při rozhodování napsáno, řečeno nebo učiněno, ať v médiích nebo kdekoliv jinde, nepřímo podpořilo Miloše Zemana. A asi to tak má být. Minimálně to odpovídá obrazu naší společnosti.
Miloši, gratuluji. Překvapte mě, prosím.
Gabriela Sedláčková
Z deníku podnikatelky: Ach ty ochranné svazy autorské
... aneb jedna trochu "Švejkovská" o tom, jak udělal stát z dalšího slušného občana alkoholika a jak já zase zaplatím o pár tisíc víc.
Gabriela Sedláčková
Bludný kruh fake news
Je boj proti fakenews opravdu vždy bojem proti lži? Nebo jde leckdy o boj proti tomu, s čím nesouhlasíme?!
Gabriela Sedláčková
Glo(hu)sa na provázku: Píšťalky jako násilí?
Proč by měli v Bohnicích rozšířit pavilon pro léčbu rozdvojení osobnosti? Protože mám pocit, že právě k tomu jsme od "dvojího metru" došli.
Gabriela Sedláčková
U nás na Žižkově vládne stará dobrá ODS. A u vás?
... aneb jak nám na Žižkově znárodnili farmářské trhy, já jsem prohrála bitvu, ale napeču buchty a jedu dál
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se stala pravicovou aktivistkou
Jsem pravicový konzervativec a stala jsem se aktivistkou. A to mi to ještě před pár dny připadalo jako naprostý nonsens.
Gabriela Sedláčková
Schizofrenie generace Y aneb nahota v sauně a selfie na Facebooku
Moje maminka slaví dnes 50. narozeniny. Na svůj věk vypadá zatraceně dobře, mentálně je jí asi tak 17 (tvrdí ona, pro ty, kdož by mne chtěli kárat za drzost) a její ženské křivky jí jaksi kupodivu drží stále na svých místech (ač já ve svých třiceti letech začínám mít pocit, že gravitace je největším nepřítelem ženy, obzvláště pak ženy "krev a mlíko"). A moje maminka byla včera poprvé v sauně. Nahá.
Gabriela Sedláčková
Když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch
Fráze "kdo není na Facebooku, jako by nebyl" už téměř zlidověla. A bohužel je z velké části pravdivá. Že ne?
Gabriela Sedláčková
Do Paříže jedině se Šmídem
Která holka nesní o Paříži? Francouzky byly vždy (alespoň v amerických filmech) prezentovány jako femme fatale, úspěšné ženy, které se nebojí vyrazit do společnosti ve výstředním kousku oděvu. Dámy každým coulem, jež se umějí nosit a klidně si pod triko nevezmou podprsenku.
Gabriela Sedláčková
Miluju škvarky a nestydím se za to
Miluju škvarky a nestydím se za to... aneb přiznání všem dobrým vílám, které přežívají o vodě a salátu.
Gabriela Sedláčková
Zeman for president (s křížkem po funuse)
Můj starý a dobrý DELL odchází pomalu, ale jistě, do věčných lovišť. Protože mu doslova odpadají "části těla" (v jeho případě kusy plastu), jala jsem se zálohovat.
Gabriela Sedláčková
Na toaletě v Leo Expressu
Vlakem jezdím opravdu často. A ráda. Neholduju automobilu, a i když se mi okolí vysmívá, že bez auta jsem handicapovaná, zcela pyšně prohlašuju, že budu vlakový příznivce, dokud bude v mých cílech vlaková stanice (hovořím o delších tratích, nesnáším přestupy!). V autě toho moc nestihnu, můžu tak maximálně poslouchat audio. Ve vlaku vyřídím desítky e-mailů, napíšu pár článků, přečtu spoustu stran zajímavé knihy, najím se, vyspím se, vyslechnu interesantní rozhovory... jde prostě o efektivně využitý čas.
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se obnažila s Obnaženou Paříží
Léto přichází. Jak se to pozná? Můj tatínek z nohou nesezuje arabky (podivné kožené sandály, které nosí od prvního slunečního paprsku až do padajícího sněhu, co si pamatuji), moje maminka sedí, téměř kdykoliv jí telefonuji, na kole, a všechny dámy v okolí sundávají punčochy a zkracují sukně. A já? Já čtu za chůze.
Gabriela Sedláčková
Dopisy nebo nedopisy?
Potřebuji nutně znát pravdu: dělají druhým moje dopisy a pohlednice radost nebo je spíše otravují? Protože jestli z nich neplyne příval nespoutané radosti, pak jejich psaní není radostnou chvílí ani pro mne.
Gabriela Sedláčková
GPS ze šuplíku
Někdy, když je potřeba si odpočinout od práce, brouzdám v šuplících nebo v počítačových složkách. Vždy mě překvapí to, na co narážím. Úryvky z mých deníčků, povídky a poezii z mých tvůrčích let. Čtu si je a nevěřím svým vlastním očím... To jsem opravdu napsala? Kdy, proč a co jsem tím vlastně chtěla říct? Od čtyř let jsem chtěla být spisovatelkou. Ale myslím, že Máchovy nebo Seifertovy texty z pubertálního období dávaly větší smysl, o kvalitě nemluvě. :) A tak jsem přemýšlela, co s tím. Mám se řídit filmem bratří Coenových "Po přečtení spalte"? Ne, to by byla škoda, i moje pubertální léta ke mně patří. Jedna z mých starých a zoufalých povídek s názvem GPS mi připomíná období jedné nevydařené lásky, krásné období.
Gabriela Sedláčková
Bajky a ponaučení
Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.
Gabriela Sedláčková
Tak trochu jiný nákup
Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispívala jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen slovně.
Gabriela Sedláčková
Můj táta Čapek
Kdyby se mne někdo ptal na tři "věci", které můj táta miluje, bez rozmýšlení bych odpověděla: dobrou hudbu, dobré jídlo a své dvě dcery (taky dobré, samozřejmě). A kdyby se mě ptali na tři "věci", které táta rád nemá, věděla bych zcela určitě: Helenu Vondráčkovou, lež a obalismus. Ptáte se "co to je?" Ještě nedávno bych vám odpověděla: "Podívejte se do slovníku!"
Gabriela Sedláčková
Kubaštovy poklady
... aneb chlouba úspěšným lovem. Mé koníčky bývají často časově omezené. Umím se se svými hobby rozloučit stejně tak rychle, jako jim přijít na chuť. Kdysi jsem sbírala známky. Starala se o "žížalí farmu", každé ráno v šest hodin si šla zaběhat, kradla v hospodách pivní podtácky...
Gabriela Sedláčková
Birlibán. Jaképak to je jméno?
"Birlibán, Birlibán. Jaképak je to jméno? Uslyšíme snad pohádku o kouzelníkovi? Nebo o princi Birlibánovi? Anebo je to kouzelná průpovídka? Ale ne. Nebudeme čarovat." Těmito slovy začíná Eduard Petiška svou knihu o klukovi jménem Birlibán, se kterým prožijete spoustu neobyčejných příhod. A že se nebude čarovat? No, já bych si dovolila nesouhlasit. Totiž kouzlo, to je to příhodné slovo pro Petiškova Birlibána.
Gabriela Sedláčková
Být tak baletkou
Všichni máme přání. Přání nevyslovená a přání vyslovená. Je mezi nimi velký rozdíl. Ta vyslovená přání jsou totiž (alespoň u mne) splnitelná, ta nevyslovená, to jsou jen sny. Takové ty "kdybych měla Arabelin prsten, přála bych si..." Světový mír, aby celá moje rodina byla zdravá, abych nikdy nezestárla, přečíst všechny knihy na světě, mít velkou vilu, psa, bazén, džíp a hodinky s vodotryskem a tak dále...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2662x