GPS ze šuplíku
GPS
Červená.
Oranžová.
Zelená.
… Řadím na jedničku a vydávám se doprava, jak můj blinkr doposud napovídal. Další křižovatka za mnou, jsem zase o kus dál. Přede mnou se táhne dlouhá rovinná cesta, to se dobře pojede, říkám si a přidávám na plynu. Opírám se a pevněji svírám volant, to je má příprava na pořádný rozjezd, jak fyzická, tak psychická. Jezdím ráda rychle, protože to se ve mně vzbouzí adrenalin. Splavují mě endorfiny a dostává se pocit beztíže. Jsem jako kosmonaut a volant je mým středobodem. Auto je mou raketou, co míří kdoví kam.
A to mi připomíná, že nevím, kam se dát. Za sklem se rýsuje další křižovatka, tentokrát bez semaforu. Jsem na hlavní silnici a mám přednost, potíž je však v tom, že nevím, zda dál rovně či zahnout do neznáma. Obracím se na svého rádce. „Nyní pokračujte rovně,“ říká mi. Přístroj, co napovídá tu správnou cestu, přístroj, co byl vynalezen pro nepraktické ženy, kterou jistojistě jsem. „Jasně, pane,“ vedu dialog s tím neživým, leč „inteligentním“ strojem, co mu kdosi propůjčil příjemný hluboce zabarvený hlas. A pokračuji rovně, natěšena na cíl cesty.
Míjím stromořadí. Velké koruny stromů tancují do větru, jejich oranžové sukně se vlní v rytmech podzimu. Nechávám se jimi unášet, pootevírám okénko, abych doplnila atmosféru o hlasité svištění větru. Mé rozjímání přerušuje již známý mužský hlas: „Po dvoustech metrech zahněte doleva.“ Zapínám blinkr.
Naslouchám hlasu svého rádce na cesty a kličkuji rozmanitou krajinou. Už jako malou holku mě pohádky učily, že je lepší dát přednost cestě trnité před cestou hladkou. Já ale věřím GPS navigaci. V obchodě mi řekli, že najde každý cíl, že mě dovede, kam budu chtít. A tak jsem přístroji zadala do paměti můj cíl. Cíl, za kterým už mě nebaví bloudit.
„Doprava,“ říká mi ukazatel. Mám sucho v krku, jsem netrpělivá. Kdy už tam budu? Kdy?!
Stavím u krajnice a z nedůvěry v onen přístroj znovu zadávám svůj cíl. ERROR! Zkouším to ještě jednou. GPS navigace pátrá v paměti, snaží se, až se z ní kouří. ERROR.
A pak, že mě dovede, kam budu chtít, že najde každý cíl!
K tobě, můj milý, cestu nezná. Ani já ani GPS.
Gabriela Sedláčková
Z deníku podnikatelky: Ach ty ochranné svazy autorské
... aneb jedna trochu "Švejkovská" o tom, jak udělal stát z dalšího slušného občana alkoholika a jak já zase zaplatím o pár tisíc víc.
Gabriela Sedláčková
Bludný kruh fake news
Je boj proti fakenews opravdu vždy bojem proti lži? Nebo jde leckdy o boj proti tomu, s čím nesouhlasíme?!
Gabriela Sedláčková
Glo(hu)sa na provázku: Píšťalky jako násilí?
Proč by měli v Bohnicích rozšířit pavilon pro léčbu rozdvojení osobnosti? Protože mám pocit, že právě k tomu jsme od "dvojího metru" došli.
Gabriela Sedláčková
U nás na Žižkově vládne stará dobrá ODS. A u vás?
... aneb jak nám na Žižkově znárodnili farmářské trhy, já jsem prohrála bitvu, ale napeču buchty a jedu dál
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se stala pravicovou aktivistkou
Jsem pravicový konzervativec a stala jsem se aktivistkou. A to mi to ještě před pár dny připadalo jako naprostý nonsens.
Gabriela Sedláčková
Schizofrenie generace Y aneb nahota v sauně a selfie na Facebooku
Moje maminka slaví dnes 50. narozeniny. Na svůj věk vypadá zatraceně dobře, mentálně je jí asi tak 17 (tvrdí ona, pro ty, kdož by mne chtěli kárat za drzost) a její ženské křivky jí jaksi kupodivu drží stále na svých místech (ač já ve svých třiceti letech začínám mít pocit, že gravitace je největším nepřítelem ženy, obzvláště pak ženy "krev a mlíko"). A moje maminka byla včera poprvé v sauně. Nahá.
Gabriela Sedláčková
Když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch
Fráze "kdo není na Facebooku, jako by nebyl" už téměř zlidověla. A bohužel je z velké části pravdivá. Že ne?
Gabriela Sedláčková
Do Paříže jedině se Šmídem
Která holka nesní o Paříži? Francouzky byly vždy (alespoň v amerických filmech) prezentovány jako femme fatale, úspěšné ženy, které se nebojí vyrazit do společnosti ve výstředním kousku oděvu. Dámy každým coulem, jež se umějí nosit a klidně si pod triko nevezmou podprsenku.
Gabriela Sedláčková
Miluju škvarky a nestydím se za to
Miluju škvarky a nestydím se za to... aneb přiznání všem dobrým vílám, které přežívají o vodě a salátu.
Gabriela Sedláčková
Zeman for president (s křížkem po funuse)
Můj starý a dobrý DELL odchází pomalu, ale jistě, do věčných lovišť. Protože mu doslova odpadají "části těla" (v jeho případě kusy plastu), jala jsem se zálohovat.
Gabriela Sedláčková
Na toaletě v Leo Expressu
Vlakem jezdím opravdu často. A ráda. Neholduju automobilu, a i když se mi okolí vysmívá, že bez auta jsem handicapovaná, zcela pyšně prohlašuju, že budu vlakový příznivce, dokud bude v mých cílech vlaková stanice (hovořím o delších tratích, nesnáším přestupy!). V autě toho moc nestihnu, můžu tak maximálně poslouchat audio. Ve vlaku vyřídím desítky e-mailů, napíšu pár článků, přečtu spoustu stran zajímavé knihy, najím se, vyspím se, vyslechnu interesantní rozhovory... jde prostě o efektivně využitý čas.
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se obnažila s Obnaženou Paříží
Léto přichází. Jak se to pozná? Můj tatínek z nohou nesezuje arabky (podivné kožené sandály, které nosí od prvního slunečního paprsku až do padajícího sněhu, co si pamatuji), moje maminka sedí, téměř kdykoliv jí telefonuji, na kole, a všechny dámy v okolí sundávají punčochy a zkracují sukně. A já? Já čtu za chůze.
Gabriela Sedláčková
Dopisy nebo nedopisy?
Potřebuji nutně znát pravdu: dělají druhým moje dopisy a pohlednice radost nebo je spíše otravují? Protože jestli z nich neplyne příval nespoutané radosti, pak jejich psaní není radostnou chvílí ani pro mne.
Gabriela Sedláčková
Subjektivní úvaha o tom, že média podpořila Miloše Zemana
Říkala jsem si, že politiku a volbu prezidenta komentovat nebudu. Už toho bylo dost a neměla jsem potřebu přispívat k mnoha vyřečenému. Ale v této chvíli, kdy vrcholí sčítání výsledků a mě trápí, že nevítězí mnou volený kandidát (ačkoliv s tím počítám už od počátku kampaně, která mi nepřipadala šikovně cílená) se mi mlčet nechce. Mám velikou potřebu vykřičet do světa můj názor, který je nejspíš málo sečtělý, rozhodně nevyzrálý a nevyvratitelně subjektivní.A to názor, že kampaň pana Schwarzenberga podpořila Miloše Zemana. A média jakbysmet. Všude jsem počas kampaní četla: média podporují Karla. Proboha: kde a kdy? Copak jsou všichni slepí?
Gabriela Sedláčková
Bajky a ponaučení
Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.
Gabriela Sedláčková
Tak trochu jiný nákup
Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispívala jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen slovně.
Gabriela Sedláčková
Můj táta Čapek
Kdyby se mne někdo ptal na tři "věci", které můj táta miluje, bez rozmýšlení bych odpověděla: dobrou hudbu, dobré jídlo a své dvě dcery (taky dobré, samozřejmě). A kdyby se mě ptali na tři "věci", které táta rád nemá, věděla bych zcela určitě: Helenu Vondráčkovou, lež a obalismus. Ptáte se "co to je?" Ještě nedávno bych vám odpověděla: "Podívejte se do slovníku!"
Gabriela Sedláčková
Kubaštovy poklady
... aneb chlouba úspěšným lovem. Mé koníčky bývají často časově omezené. Umím se se svými hobby rozloučit stejně tak rychle, jako jim přijít na chuť. Kdysi jsem sbírala známky. Starala se o "žížalí farmu", každé ráno v šest hodin si šla zaběhat, kradla v hospodách pivní podtácky...
Gabriela Sedláčková
Birlibán. Jaképak to je jméno?
"Birlibán, Birlibán. Jaképak je to jméno? Uslyšíme snad pohádku o kouzelníkovi? Nebo o princi Birlibánovi? Anebo je to kouzelná průpovídka? Ale ne. Nebudeme čarovat." Těmito slovy začíná Eduard Petiška svou knihu o klukovi jménem Birlibán, se kterým prožijete spoustu neobyčejných příhod. A že se nebude čarovat? No, já bych si dovolila nesouhlasit. Totiž kouzlo, to je to příhodné slovo pro Petiškova Birlibána.
Gabriela Sedláčková
Být tak baletkou
Všichni máme přání. Přání nevyslovená a přání vyslovená. Je mezi nimi velký rozdíl. Ta vyslovená přání jsou totiž (alespoň u mne) splnitelná, ta nevyslovená, to jsou jen sny. Takové ty "kdybych měla Arabelin prsten, přála bych si..." Světový mír, aby celá moje rodina byla zdravá, abych nikdy nezestárla, přečíst všechny knihy na světě, mít velkou vilu, psa, bazén, džíp a hodinky s vodotryskem a tak dále...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2662x