Kam se poděl hrníček?
Lidé kolem mě se dělí do tří skupin: (Tady bych mohla plácat něco o typologii člověka, ale jediná věc, kterou na mě mé okolí nesnáší ještě víc, než mou infantilitu, je táhání "školících věcí" do "normální konverzace". A tak ponechme tento blog normálně konverzující.)
1. FLEGMATICI
Skupina, které moje dětinskost nevadí. A to buď z důvodu, že si jí nestačila všimnout nebo z důvodu, že jde o přizpůsobivé či flegmatické jedince a je jim to zcela fuk.
2. INFANTILNÍ
Další skupina se vyznačuje tím, že mé infantilitě holduje. Většinou z toho důvodu, že jedinci v této skupině jsou na tom podobně. Možná nepláčí, když někdo praskne balónek, ale mají jiné, neméně nebezpečné, úchylky. Nebo odchylky? Je nejmenší ze všech tří skupin, o to víc si jí však vážím. :o)
3. MRZOUTI
A skupina poslední je skupina (nazvěme si ji interně) mrzoutů. Těch, co si nejen mé infatility povšimli, ale ještě k tomu všemu jim z nějakého důvodu vadí. Pokud bych zde mohla charakteristiku poslední skupiny ukončit, je všechno v pořádku. Ale pozor, pokračování nám prozradí, že téhle skupině moje jednání nejen vadí, ale ona by ho také ráda změnila.
Okolnosti poslední doby přinesly změny v mém chování. Tak už to chodí. Rosteme, stárneme, pohybujeme se mezi různými lidmi, nečekané a mnohdy nelehké události a okolnosti s našimi osobnosmi zamávají a my se měníme. Z dětí se staneme dospělými, z dospělých senilními a ze senilních... kdo ví...
Věřte nebo ne, moje osobnost pod vlivem poslední doby "přecestovala" ze skupiny INFANTILNÍCH do skupiny téměř MRZOUTŮ. Rodila se ve mne osobnost, která kárala mou osobnost dosavadní. A někdy bych vám přála být svědkem mých schizofreních projevů.
(Např. Gábinka se probouzí do nového dne, slunce prosvítá žaluziemi do tmavého bytu a Gábi se rozhodne ho přivítat. Roztáhne žaluzie, téměř zamilovaně se zadívá na slunce a promlouvá k němu: "Sluníčko, sluníčko, popojdi ještě maličko, ať mi to tu celé prosvítíš. Jsi zlatíčko, že jsi mě probudilo... Já Ti za to budu celý den zpívat." V tom se probouzí osobnost mrzouta a promlouvá: "Ježiši, co to děláš? Copak se mluví se sluncem? Sklapni a chystej se radši do práce." Následuje posmutnělý výraz a odebrání se do koupelny. V koupelně však studená sprcha, důvod k radosti, probouzí chuť povídat si s neživými věcmi: "Sprško moje studená, co to asi znamená, že mám z tebe husí kůži? Studená voda mé zdraví tuží! A Gabču vzpruží! Jů, vymyslela jsem hezkou básničku, tu musím někomu říct!" V tom se probouzí Gábina mrzout a říká: "Blbečku, koho by asi taková debilní básnička s přitroublými rýmy zajímala! Nechceš vymýšlet raději něco produktivního?"
Atd.)
Pořád jsem žila v domnění, že bych se měla chovat náramně dospěle. Vždyť mám věk na vdávání. Vždyť bych měla být za chvíli zodpovědnou matkou. A taky - copak se to pro zaměstnanou ženu sluší, aby si hrála s "Bárbínami"?
A víte co? Sluší!
V posledních dnech jsem trnula při pohledu do zrcadla. Proč? Začínající vrásky, padající víčka, pokleslé koutky... Bodejť by ne! Vždyť jsem si vpustila mrzouta do duše.
Kdysi jsem na Nový rok dostala smsku, v níž stálo předsevzetí, kterého bych se prý měla celý život držet. "Hlavně si zachovat to naše dětské já!" A já na to předsevzetí málem zapomněla.
Ztratil se mi v práci hrníček. Můj oblíbený, který jsem dostala od sestry k narozeninám. Byl s motivem andělíčků a měl nalomené ouško. A každé ráno mi - společně s dobrou kávou - zpříjemňoval. A najednou je fuč. Zastesklo se mi, a tak jsem se ho vydala hledat po firmě. Nikde nic, jako by se nad ním slehla zem. Sedla jsem si nad kafe v erárním hrníčku a rozplakala se.
"Co se stalo?" ptal se mne překvapený kolega.
"Ztratil se mi hrníček."
"A to brečíš kvůli hrnku?" opáčil se smíchem.
Jo, pláču kvůli hrnku. A plakat budu kvůli prasknutému balónku a třeba i kvůli utržené pampelišce. A radovat se budu z vůně lesa, bečících oveček, dobrého dortu i ze svého hlasitého falešného zpěvu.
Tak a jdeme na to: "Na tom Bošileckým mostkůůů, hrály tam dvě panny kostkůůů!..."
(v památku hrníčku s andělíčky)
Gabriela Sedláčková
Z deníku podnikatelky: Ach ty ochranné svazy autorské
... aneb jedna trochu "Švejkovská" o tom, jak udělal stát z dalšího slušného občana alkoholika a jak já zase zaplatím o pár tisíc víc.
Gabriela Sedláčková
Bludný kruh fake news
Je boj proti fakenews opravdu vždy bojem proti lži? Nebo jde leckdy o boj proti tomu, s čím nesouhlasíme?!
Gabriela Sedláčková
Glo(hu)sa na provázku: Píšťalky jako násilí?
Proč by měli v Bohnicích rozšířit pavilon pro léčbu rozdvojení osobnosti? Protože mám pocit, že právě k tomu jsme od "dvojího metru" došli.
Gabriela Sedláčková
U nás na Žižkově vládne stará dobrá ODS. A u vás?
... aneb jak nám na Žižkově znárodnili farmářské trhy, já jsem prohrála bitvu, ale napeču buchty a jedu dál
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se stala pravicovou aktivistkou
Jsem pravicový konzervativec a stala jsem se aktivistkou. A to mi to ještě před pár dny připadalo jako naprostý nonsens.
Gabriela Sedláčková
Schizofrenie generace Y aneb nahota v sauně a selfie na Facebooku
Moje maminka slaví dnes 50. narozeniny. Na svůj věk vypadá zatraceně dobře, mentálně je jí asi tak 17 (tvrdí ona, pro ty, kdož by mne chtěli kárat za drzost) a její ženské křivky jí jaksi kupodivu drží stále na svých místech (ač já ve svých třiceti letech začínám mít pocit, že gravitace je největším nepřítelem ženy, obzvláště pak ženy "krev a mlíko"). A moje maminka byla včera poprvé v sauně. Nahá.
Gabriela Sedláčková
Když jsou všichni žirafy, já budu radši hroch
Fráze "kdo není na Facebooku, jako by nebyl" už téměř zlidověla. A bohužel je z velké části pravdivá. Že ne?
Gabriela Sedláčková
Do Paříže jedině se Šmídem
Která holka nesní o Paříži? Francouzky byly vždy (alespoň v amerických filmech) prezentovány jako femme fatale, úspěšné ženy, které se nebojí vyrazit do společnosti ve výstředním kousku oděvu. Dámy každým coulem, jež se umějí nosit a klidně si pod triko nevezmou podprsenku.
Gabriela Sedláčková
Miluju škvarky a nestydím se za to
Miluju škvarky a nestydím se za to... aneb přiznání všem dobrým vílám, které přežívají o vodě a salátu.
Gabriela Sedláčková
Zeman for president (s křížkem po funuse)
Můj starý a dobrý DELL odchází pomalu, ale jistě, do věčných lovišť. Protože mu doslova odpadají "části těla" (v jeho případě kusy plastu), jala jsem se zálohovat.
Gabriela Sedláčková
Na toaletě v Leo Expressu
Vlakem jezdím opravdu často. A ráda. Neholduju automobilu, a i když se mi okolí vysmívá, že bez auta jsem handicapovaná, zcela pyšně prohlašuju, že budu vlakový příznivce, dokud bude v mých cílech vlaková stanice (hovořím o delších tratích, nesnáším přestupy!). V autě toho moc nestihnu, můžu tak maximálně poslouchat audio. Ve vlaku vyřídím desítky e-mailů, napíšu pár článků, přečtu spoustu stran zajímavé knihy, najím se, vyspím se, vyslechnu interesantní rozhovory... jde prostě o efektivně využitý čas.
Gabriela Sedláčková
Jak jsem se obnažila s Obnaženou Paříží
Léto přichází. Jak se to pozná? Můj tatínek z nohou nesezuje arabky (podivné kožené sandály, které nosí od prvního slunečního paprsku až do padajícího sněhu, co si pamatuji), moje maminka sedí, téměř kdykoliv jí telefonuji, na kole, a všechny dámy v okolí sundávají punčochy a zkracují sukně. A já? Já čtu za chůze.
Gabriela Sedláčková
Dopisy nebo nedopisy?
Potřebuji nutně znát pravdu: dělají druhým moje dopisy a pohlednice radost nebo je spíše otravují? Protože jestli z nich neplyne příval nespoutané radosti, pak jejich psaní není radostnou chvílí ani pro mne.
Gabriela Sedláčková
Subjektivní úvaha o tom, že média podpořila Miloše Zemana
Říkala jsem si, že politiku a volbu prezidenta komentovat nebudu. Už toho bylo dost a neměla jsem potřebu přispívat k mnoha vyřečenému. Ale v této chvíli, kdy vrcholí sčítání výsledků a mě trápí, že nevítězí mnou volený kandidát (ačkoliv s tím počítám už od počátku kampaně, která mi nepřipadala šikovně cílená) se mi mlčet nechce. Mám velikou potřebu vykřičet do světa můj názor, který je nejspíš málo sečtělý, rozhodně nevyzrálý a nevyvratitelně subjektivní.A to názor, že kampaň pana Schwarzenberga podpořila Miloše Zemana. A média jakbysmet. Všude jsem počas kampaní četla: média podporují Karla. Proboha: kde a kdy? Copak jsou všichni slepí?
Gabriela Sedláčková
GPS ze šuplíku
Někdy, když je potřeba si odpočinout od práce, brouzdám v šuplících nebo v počítačových složkách. Vždy mě překvapí to, na co narážím. Úryvky z mých deníčků, povídky a poezii z mých tvůrčích let. Čtu si je a nevěřím svým vlastním očím... To jsem opravdu napsala? Kdy, proč a co jsem tím vlastně chtěla říct? Od čtyř let jsem chtěla být spisovatelkou. Ale myslím, že Máchovy nebo Seifertovy texty z pubertálního období dávaly větší smysl, o kvalitě nemluvě. :) A tak jsem přemýšlela, co s tím. Mám se řídit filmem bratří Coenových "Po přečtení spalte"? Ne, to by byla škoda, i moje pubertální léta ke mně patří. Jedna z mých starých a zoufalých povídek s názvem GPS mi připomíná období jedné nevydařené lásky, krásné období.
Gabriela Sedláčková
Bajky a ponaučení
Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.
Gabriela Sedláčková
Tak trochu jiný nákup
Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispívala jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen slovně.
Gabriela Sedláčková
Můj táta Čapek
Kdyby se mne někdo ptal na tři "věci", které můj táta miluje, bez rozmýšlení bych odpověděla: dobrou hudbu, dobré jídlo a své dvě dcery (taky dobré, samozřejmě). A kdyby se mě ptali na tři "věci", které táta rád nemá, věděla bych zcela určitě: Helenu Vondráčkovou, lež a obalismus. Ptáte se "co to je?" Ještě nedávno bych vám odpověděla: "Podívejte se do slovníku!"
Gabriela Sedláčková
Kubaštovy poklady
... aneb chlouba úspěšným lovem. Mé koníčky bývají často časově omezené. Umím se se svými hobby rozloučit stejně tak rychle, jako jim přijít na chuť. Kdysi jsem sbírala známky. Starala se o "žížalí farmu", každé ráno v šest hodin si šla zaběhat, kradla v hospodách pivní podtácky...
Gabriela Sedláčková
Birlibán. Jaképak to je jméno?
"Birlibán, Birlibán. Jaképak je to jméno? Uslyšíme snad pohádku o kouzelníkovi? Nebo o princi Birlibánovi? Anebo je to kouzelná průpovídka? Ale ne. Nebudeme čarovat." Těmito slovy začíná Eduard Petiška svou knihu o klukovi jménem Birlibán, se kterým prožijete spoustu neobyčejných příhod. A že se nebude čarovat? No, já bych si dovolila nesouhlasit. Totiž kouzlo, to je to příhodné slovo pro Petiškova Birlibána.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2662x